Politika

Velikost textu:

Petr Hampl: O zbytečně nešťastných lidech

<< OTÁZKA TÝDNE >> Čeští lvové, to je taková speciální událost, kdy se sejde parta magorů s narušenými osobnostmi, vyrobí nějaký domnělý skandál a pak se o tom mluví. Mluví se o tom hlavně mezi těmi mentálně postiženými.

Petr Hampl, nezávislý sociolog

22. března 2024 - 02:20

Ostatní si ťukají na čelo. No ale když je to baví, proč ne, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Letos to mělo stejný průběh jako jiné roky. Vrcholem Českých lvů bylo vystoupení nějaké naprosto bezvýznamné umělkyně, o které jste nikdy v životě neslyšeli a nikdy v životě neuslyšíte. Zajímavé je na ní vlastně jenom to, že v bezmála čtyřiceti letech dostala cenu za studentskou tvorbu. Proslovila geniální myšlenku, že když žena neustále odkládá mateřství kvůli kariéře, mohou z toho být problémy. Jak bystrá to žena! Retardové tím budou žít několik týdnů.

Zmíněný problém je logický. Rozšiřuje se počet lidí, kteří chtějí to, co bylo v minulosti vyhrazeno pouze panovnicím a vysokým šlechtičnám obklopeným služebnictvem. Možná, že jednou technologický pokrok něco takového umožní, ale nebude to hned tak. Zvláště v tom civilizačním okruhu, kde poměry určují aktivisté, kteří nevědí, že aby byla elektřina v zásuvce, musí být vyrobena v elektrárně. Mimochodem, právě tyhle typy lidí najdete v mohutné koncentraci na Českých lvech.

Prvnizpravy.cz - Petr Hampl: O elitním strachu

Nicméně vedle toho ve společnosti probíhají nebo by mohly probíhat naprosto legitimní změny. Lidský život je delší než před generacemi, vztahy vypadají jinak, mění se způsob práce a je tedy logické, že některé vzorce rodinného života a rodičovství, vytvářené těsně po průmyslové revoluci, už nemusí všem vyhovovat. Někteří a některé si tedy mohou organizovat život úplně jinak než jejich rodiče.

Nově by se tedy zdálo rozumné, aby žena měla dítě či děti ve dvaceti letech (kdy je to ideální z hlediska biologického), jeho batolecí období absolvovala během studií a v sedmadvaceti, až bude začínat kariéru, už je měla ve školním věku. Přijde tím o nějaké divoké mejdany na Erasmu, ale to dožene později, a jinak je mateřství snadněji slučitelné se studiem než s intenzivní prací. Možná to v těch devatenácti letech nebude ideální s výběrem partnera, ale třeba se spolu sžijí. Nebo ho může ve čtyřiceti odkopnout (až bude děti dospělé) a stihne v životě ještě jeden vztah.

To není nápad můj, ale slýchávám to od psycholožek a socioložek.

Je to jen jeden z mnoha příkladů, jaké nové modely lze zkoušet. Od toho jsme inovativní civilizací, abychom zkoušeli nové věci. A někteří to v tichosti zkouší.

O tom by se mělo mluvit! Tady by se měly vyměňovat zkušenosti. Tady by měly zaznívat komentáře z poraden, co funguje a co nefunguje nebo na co si dát pozor.

Jenže místo toho je veřejný prostor a státní správa plná nejpříšernějších experimentů, které jsou od první chvíle jasně destruktivní, které neřeší žádný problém a ničí to, co funguje dobře. Zpochybňování pohlavní identity dětí je zatím asi nejvýraznějším projevem tohoto ničivého trendu.

Tam, kde by se tradiční vzorce měly lámat, tam se bezmyšlenkovitě udržují. A tam, kde jsou užitečné, tak jsou cíleně ničeny, za peníze daňových poplatníků a s brutálním využitím moci moderního státu.

Exhibicionistka na Českých lvech, jejíž jméno brzy opět zapomeneme, ale nic toho neřeší. Snaží se vzbudit pozornost. Mezitím následuje záplavy vyjádření politiků, intelektuálů a neziskových aktivistů, z nichž žádného nezajímá ta samotná záležitost, ale každý se chce svým vyjádřením dostat to reflektorů pozornost. Možná jí to otevře cestu k nějakým dalším titulům.

A tím se dostáváme k nejsmutnějšímu aspektu celé záležitosti. A sice, že ti lidé nehájí své vlastní zájmy. V jejich zájmu by přece v první řadě bylo zorganizovat si život tak, aby s ním byli spokojení a dobře se jim žilo. Místo toho si ale organizují životy tak, aby to bylo frustrující a oni mohli správně a poslušně vyjadřovat frustraci. Možná urvou pár grantových milionů navíc, ale stálo to za to?

Martin Seligman, nejvýznamnější osobnost ze současné generace amerických psychologů, dospěl ve svých výzkumech k tomu, že lidé orientující se na to, aby vytvářeli správní dojem, že jsou statisticky nejméně šťastnou skupinou lidí (za jinak stejných podmínek).

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)