Já jsem takto nedávno vstoupil do desetiletí zamčené plechové garáže a pod jejím stropem jsem našel zavěšenou plechovou tabulku ze šedesátých let minulého století. Na jedné její straně stál nápis „SSSR NÁŠ PŘÍTEL“ a na druhé straně „SSSR NA VĚČNÉ ČASY“ .

Kdyby tu garáž otevřel dnešní mladý progresivní rusofob, dostal by kulturní šok. Kamarádství s Rusy? A navíc na věčné časy? To přece nedává žádný smysl! Naši nejlepší kamarádi jsou přece Němci! Nebo Američané, pokud tam tedy prezidentem není Trump. Generace, která zažila druhou světovou válku, vymřela as ní je pryč i historická paměť. Dějiny se přepisují, aby ladily se současnou politickou módou. K dnešní západní protiruské náladě nepasuje, že nás Rudá armáda osvobodila od německého nacismu.

Pokud historie není kompatibilní se současností, lze to řešit tak, že nehodící se z učebnic vygumuje. Druhá možnost je zaměnit vítěze. Vítězství přisoudit spojencům a Rusy vynechat, respektive je z osvoboditelů dodatečně rekvalifikovat na okupanty. Cosi mi říká, že možná patřím k poslední generaci, u které je s takovým přepsáním historie problém. Je to pro vzpomínky z dětství.

Jako pionýr jsem stál na čestné stráži u hrobu neznámého ruského vojáka. V mém dětství jsme všichni měli památníky a oblíbeným motivem, který se do nich kreslil, byl ruský tank s červenou hvězdou. V květnu jsme na okna školy vylepovali bílé mírové holubice a číslice 1, 5 a 9. Šlo o slavné květnové dny: první květen, Pražské povstání a vítězství nad Němci. Při výročích Velké říjnové revoluce se konaly skvělé lampionové průvody. A od vrstevnice z Leningradu mi přišla knížka „Zdes každyj kámen znajet Lenina“.

Rusové si to u mě pokazili v srpnu '68, ale v dalších letech se ukázalo, že většině lidí okupace nevadí. Přizpůsobili se, podobně jako se většina kdysi přizpůsobila okupaci německé. V naší rodině se nepřizpůsobujeme. Starý otec a strýc se přidali k SNP a odešli do hor. Otec se nepřizpůsobil po srpnu '68 a jako revizionista přišel o práci. Bylo by hloupé, kdybych já dnes akceptoval NATO.

Rusové jako osvoboditelé v Evropě končí. V Německu jim zakázaly účast na oslavě osvobození koncentračních táborů. Na výročí osvobození Bratislavy nepřišel na Slavín žádný západní diplomat. Socha Koneva v Praze skončila v depozitu. V tradičním konvoji historických vojenských vozidel směřujících do Plzně zůstali pouze Američané. A v nezávislých médiích se sarkasticky žertuje o oslavě vítězství bez osvoboditele.

Jaké je z toho poučení? Historie je nepovinná. Platí to pro naši starou historii, která se dnešnímu Západu nepočítá. Stejně je ale nepovinná i její nová, přepisovaná verze. Zda nás osvobodili Rusové před Němci, nebo naopak se ukáže v budoucnosti. Náš problém je, že historii píší vítězové.