Usměvavé tváře, tancování do rytmu českých i zahraničních šlágrů, to vše byl letošní průvod hrdosti. Šel chvílemi rychle, chvílemi pomalu, když byl narušován. Nad hlavami účastníků létaly balónky, lidé na chodnících mávali.

Červená, zelená, žlutá, oranžová, fialová, to všechno jsou barvy duhy. Stejně barevně byly v průvodu zastoupeny i politické strany. Přišel třeba kandidát na prezidenta a senátor Jiří Diensbier, šéf LEV21 Jiří Paroubek nebo bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková (SZ). V průvodu šli zástupci Strany zelených, mladých sociálních demokratů, komunistů a dalších stran...

Letošní Prague Pride však nebyl pouze průvod – v Praze se konalo na osmdesát akcí. Například diskuse s polskou transsexuální poslankyní Annou Grodzkou, která byla loni zvolena do Sejmu za levicově liberální Palikatovo hnutí. V konzervativním Polsku usiluje například o to, aby tam bylo schváleno registrované partnerství. Tak držme palce.

Oživením Prague Pride byla i kupříkladu diskuse Duchovní cesty queer lidí. Účastníci a účastnice se dozvěděli, že většina církví není jednolitý monolit, skládají se z mnoha proudů. Nejkonzervatiněji na besedě působil zástupce katolické církve, která prý oficiálně uznává homosexuální orientaci, ale nikoli už homosexuální chování. Takže nařízený celibát? Bez naprostých předsudků naopak mluvili přítomný evangelík, husitská farářka či Giuseppe Maiello, zastupující animismus – ten dokonce uvedl, že homosexualita v této církvi nejenže nevadí, ale mnozí s ní mají osobní zkušenost.

Jeden by si řekl: neškodný průvod, přínosný festival, získání zajímavých informací, rozzářená metropole, navýšení turistů, takže i ekonomika byla v pohybu…  A koho to nezajímá, ten se toho nemusí všímat. Mezi účastníky průvodu se ale objevili i jeho zarytí odpůrci, kteří homosexualitu považují za „anální teror“ nebo „adolescenční sentimentalitu“ a „sobecké sebehýčkání“. Část protestů měl pod záštitou kardinál Dominik Duka, který i přes handrkování o majetek, kdy kritiky počastoval výrazy jadrnými, nezapomněl na ideologickou netoleranci. Proti průvodu se vyslovil i prezident Václav Klaus, přičemž jeden z transparentů to glosoval slovy „Už jen 200 dnů s Klausem“.

S Prague Pride snad ale déle, začala to být hezká a stále aktuální tradice. Časopis Solidarita připomněl, že poprvé vyšel průvod za práva sexuálních a citových menšin po policejním zásahu na klub Stonewall Inn v New Yorku (k zásahu došlo v roce 1969). Posléze průvod podpořili i horníci, kterým předtím gayové a lesbické ženy vybírali peníze na stávku. Stal se politickou záležitostí, protože konzervativci typu Reagana či Thatcherové vystupovali proti. Už proto má podle autora textu v Solidaritě, Karla Chlouby, stále smysl. Byť je dnes především zábavou.

Andrea Cerqueirová