Jak v deníku Právo uvedl kupříkladu místostarosta Prahy 10 Bohumil Zoufalík (ODS), v desáté městské části chybějí v mateřinkách asi čtyři stovky míst – radnice proto přistoupí k výstavbě nových zařízení a během tří let by se mělo dostat na všechny žadatele. Takové kroky je třeba podpořit. Nelze ale mlčky přejít, jak k poddimenzování stavu mateřských škol došlo, už jen kvůli vyvarování se podobných chyb do budoucna.

V devadesátých letech se vylévala vanička i s dítětem, v zapáleném boji za vymazání všeho z minulosti se bohužel rušilo i to funkční. Přes varování mnohých se nezodpovědně přistupovalo také k zavírání mateřských škol, soukromým subjektům se prodávaly budovy a pozemky, které do té doby sloužily dětem. Odůvodňovalo se to tím, že jsou slabé ročníky, tak nač školky držet… Na námitky, co když příští ročníky budou silnější a zda by tedy nebylo lepší dočasně nevyužívané budovy na určitou dobu raději pronajmout, než se zase naplní dětmi, reagováno nebylo. A tak mizely školky i jesle. Heslo tehdejších Klausových vlád "prodej co můžeš" zdomácnělo i na radnicích. Jak moc jsme později v Česku valili oči, když ze strany Evropské unie byly naopak jesle i mateřské školy zcela logicky podporovány.  

Ne vždy ale za rušením školek v ČR stály slabé ročníky, ne vždy byly rušené mateřinky nevyužívané. Příkladem, kdy byla zavřena školka, o kterou byl velký zájem a byla hojně navštěvována, budiž mateřská škola v ulici Dvouletky v pražských Strašnicích, tedy právě v již zmiňované Praze 10. Pamatuji si početné demonstrace rodičů za její záchranu, přesto ji zastupitelstvo pod vedením někdejší starostky Stanislavy Dandové (ODS) již před lety zavřelo a budovu s lukrativním pozemkem prodalo. Na místě už dlouho stojí konferenční centrum a zahradnictví. V ulici Dvouletky sice ještě jedna mateřská škola zůstala, nutno ale podotknout, že ulice je dlouhá, školku navštěvují i děti z jiných ulic, a dvě mateřinky by byly naplněny lehce.

Nic proti konferenčnímu centru, které pořádá zajímavé semináře i kulturní večery, nic proti zahradnictví, školky je ale dodnes škoda. Strávila jsem v ní hezké chvíle v dětství, na zahradě rostlo mnoho ovocných stromů a třeba meruňkové knedlíky nebo jablečný závin kuchařky dětem chystaly přímo z plodů vyrostlých na zahradě. Vyžití v zeleni bylo kouzelné. Zeleň, přes řádění developerů po celém hlavním městě, naštěstí v oné zahradě, spravované dnes konferenčním centrem, zůstala, místo je pro oči krásné i v současnosti. Je jen věčná škoda, že už nemůže sloužit dětem jako mateřská škola. Praze 10 by hned odpadla starost s částí dětí, které nyní nemá kam umístit a musí proto stavět nové školky.

Pro Prazskenovinky.cz
Andrea Cerqueirová