Namátkou: Petr Slunéčko - člověk, který bránil Kateřinu Jacques, když poklidně na Prvního máje 2006 demonstrovala proti neonacistům - vyfasoval trest 220 hodin prospěšných prací. Byl odsouzen za to, že se postavil policejní zvůli, která naopak potrestána nebyla. Policista Čermák totiž již dávno vyvázl od soudu osvobozen. A vystoupil jako hvězda na ultrapravicových akcích. Co to znamená? Že je normální mlátit antifašisty a chránit nácky? Že uniformovaný agresor může všechno, aniž by nesl následky? Že se trestá obrana neprávem napadené ženy? Znamená to především jednu velkou nespravedlnost!

Další zpráva, ze které mrazí: Policista Jan Komorous, absolvent předlistopadové školy Státní bezpečnosti a pozdější despotický protidrogový šéf, se stal prvním náměstkem ministra vnitra. Má na starosti policii. Komorous květinku marihuany srovnává s heroinem a nedbá vědeckých názorů. Na protidrogové centrále povyšoval mečem. Miluje represe. A také ostré chlápky. Je propojen s vlivným mediálním mágem a boxerem Jaromírem Soukupem, kterému prostřednictvím desítek milionů korun vložených do kampaně umělého projektu DSZ vyšla diskreditační kampaň proti Straně zelených, jež se nedostala do Evropského parlamentu.

Bývalý předseda SZ Martin Bursík Komorousovo a Soukupovo spojenectví okomentoval slovy: „Jakou mám mít jistotu u svýho mobilu…“ Hořká pravda. Jakou jistotu můžeme mít nejen u mobilů?